Rekonstrukci naší hospůdky zrealizoval můj otec, p. Ing. Lubomír Svatý, CSc.
Navzdory velmi špatnému stavu budovy i pozemku se podařilo pracovitostí a citlivostí obnovit a zachovat jednu z nejstarších hospod Podkrkonoší, je zmiňována již od r.1839.
Sloužila především jako zájezdní hostinec pro formanské vozy. Zde se přepřahali i připřahali další koně, aby zvládli s plně naloženým nákladem vyjet kopec k Nové Pace, tzv. Babák. Forman do hospody vešel, až když ošetřil koně, čeledín přespával v konírně u koní ( současný prostor loveckého salonku v zadní části restaurace-na konci chodby za toaletami). Hostinští byli váženými, neboť na strasti plné cestě poskytovali nejen pohostinství, ale i útočiště při nevlídném počasí, bezpečí na klidné přenocování v dobách zlých, pomoc při nesnázích s povozem.
Odsud pak formani pokračovali v cestě do Špindlerova Mlýna. Byla to nejvýznamnější obchodní stezka mezi Prahou a Polskem. Nejčastějším přepravovaným zbožím bylo: plátno, bavlna, osadnické zboží a víno.
Právě jeden takový z formanských vozů léta zůstal zasypán ve stodole,která náleží od počátku k hostinci. Dodnes je záhadou i zázrakem, že nebyl za celá ta léta svého odložení použit, např. na otop. Z úcty k řemeslu a dovednosti našich předků jsme ho před třemi lety zrekonstruovali a celý je k vidění na zadním dvoře u hospody. V zimním období je zakryt plachtou.. Na jeho voji je vykováno datum 1872.
Za zmínku stojí ještě pivní soudek, dnes už opět zrenovovaný vítá každého hosta před výčepem..Byl objeven při vyklízení zasypaného sklepa a víme, že v něm bývalo pivo tehdejšího, dnes již neexistujícího, pivovaru ve Dřevěnicích. Pro úplnost informací – objeven byl již prázdný.
O starobylosti hospody vypovídá i dobová pohlednice – Pozdrav ze Špice, původně Pozdrav z hostince U Štálů ve zvětšené podobě je vystavena ve výklenku v lokálu. Zároveň se stala motivem pro banner zavěšený na štítu stodoly.
V roce 2019 Hospoda Na Špici oslavila 180 let od svého založení a 20 let od znovuotevření po rozsáhlé rekonstrukci.
Děkujeme všem, kteří se u nás rádi zastaví, i když formanské vozy již přepřahat není potřeba.
Přijďte pobejt i v dalších letech!
Zájezdní hospoda na Špici ( u Roudných, později u Vitvarů), rázovitá stavba, byla významnou stanicí v podhoří (vystavěl Jan Roudný r. 1838).
Zde scházeli se v neděli i četní návštěvníci ze Dřevěnice a okolí, aby se pobavili hrou v kuželky. Nestačila. Vystavěn byl tedy i protější hostinec Štálův Janem Roudným r. 1839 ( současná hospoda Na Špici).
Ze Špice brali si vozkové přípřež ke kostelíčku (platilo se 60 krejcarů), na Újezd (1,30 zl.), k soše sv. Mikuláše na Vlkově (1,50zl). Mýtné vybíralo se teprve na Újezdě nebo Vlkově, platilo se do r. 1899 z jednoho zapřaženého koně 4 krejcary, pěšího 2 krejcary.
Výstavbou železnic povoznictví utrpělo, jak o tom svědčí verše na obrázku v hostinci u Štálů na Špici (viz foto – obrázek s textem Vozkové z monografie „Novopacko“).
Zájezdní hospody byla výstavná rázovitá stavení. Za nimi byly prostorné konírny, kde bylo možno umístit až 40 koní. Tam spali čeledínové na slámě. Majitelé povozů spávali v hospodě na podlaze na slámě přikrývajíce se houněmi. Uprostřed dvora byla krytá dřevěná kůlna na 4 pilířích, pod jejíž střechou nalézala se sýpka i seník. Pod kůlnou ukrývaly se povozy. Celek uzavíraly stodoly a stáje.
Vstávalo se o jedné hodině, krmilo, hřebenovko, kartáčovalo, aby se mohlo po třetí hodině jeti dále. Proto hleděl každý vozka, aby byl mezi 7. - 8. Hodinou večerní „na hospodě“. Živo jako v úle bývalo v prostorné šenkovně, kde se majetníci povozu scházeli, aby si pochutnali na vepřové pečeni (25-30 krejcarů porce, řízném pivě ( holba za 9 krejcarů).
Platívalo se z konírny za jednoho koně 10 krejcarů, z čehož dostal hospodský 5 krejcarů, podomek též 5 krejcarů. Otýpka sena se platila též 5 krejcarů, čtvrtka ovsa 8 – 9 krejcarů. Kdo nezůstával přes noc v hospodě, krmil před hospodou ovšem, řezankou a senem, jež dával do žlábku (jeslí) a napájel vodou v putýnkách.
Vozilo se plátno, bavlna, osadnické zboží, víno. Jízda do Prahy a zpět s jednodenním pobytem trvala 5 dní, do Vídně 11 – 12 dní.
Vozkové byli lidé otužilí, osmahlí. Mluvili česky i německy. Nosili černý široký klobouk se stříbrnými nebo černými střapci, pod kloboukem černou čepičku, kterou zakrývali v zimě uši a kterou ani v hospodě nesmekli. Pruhovanou vestu zdobily velké mosazné knoflíky. Černé koženky – jelenice sahaly po kolena, dlouhé punčochy zakrývaly celou nohu. Přehrnuté holinky bylo možno natáhnouti přes stehna. V krutých zimách dávali do bot slámu. Dlouhý kožich býval na zádech zdoben tulipánem. V létě nosili vozkové jen plátěné modré kazajky. V širokém koženém opasku ukládal majetník povozu, který míval často i kočího, v tašce peníze a dopisy. K výstroji náležely dýmčička – ohýbačka, bič, jímž vozka dovedně práskal, když hospodským oznamoval svůj příjezd.
V těžkém nákladním voze byly zapřaženy 1 – 3 páry silných koní, často hřebců s dlouhými hřívami a ocasy. Podsední (levý) nejspolehlivější kůň nosil často sedlo(odtud jméno „podsední“). Veliký chomout zdobila jezevčí kožešina. Náruční kůň (pravý) měl na chomoutu třasnatou látku (vytírku). Jinak zdobeny byly ještě chomouty i ostatní postroj mosaznými kroužky, cváčky aj. cetkami.
Vůz měl kola se 4 – 6 ocelovými ráfy. Na „fasuňku“měl slaměnou nebo lýkovou rohožku, na ní plachtu vzadu shrnutou a provazem připevněnou, vpředu „šejtroch“, kde sedával vozka s psíkem. Po vozem visela „pryčna“ se senem, nutnými podkovami, podkováčky, kleštěmi kladívkem. Po boku vozu visívalo síto, putna, v proutěném pytlíku válcovitá svítilna a vzadu vozu kolomaznice. Vůz míval dvě brzdy.
Zdroj Kronika Hospody Na Špici
Hostinec Štálův (pro připomenutí vystavěn Janem Roudným r. 1839) podle pamětníků fungoval do padesátých let 20. století. Poté jako mnoho i jiných podobných hospodářství u nás, byla i tato hospoda v minulém režimu předána ( odebrána ) do užívání zemědělskému družstvu. Zde se patrně zrodil i počátek její zkázy. Družstevníci hospodařili v objektech v souladu se socialistickými zvyklostmi.
Znovuzahájení provozu po dlouholeté odmlce se zdařilo 27.5.1999. Podobu formanské zájezdní hospody mu znovu vdechl Ing. Lubomír Svatý, který zde podle návrhu architekta Ing. Zdeňka Šindlara v pětiletém období vytvořil útulnou podkrkonošskou hospůdku. Při adaptaci objektu se staly dominantní dva prvky – dubové dřevo a hořický pískovec, který je původní.
Komise památkové péče při jičínském úřadu v rámci své působnosti a znalostí provedla vyhodnocení kvalitně provedených staveb na území celého jičínského okresu, mj. oceněna byla právě i rekonstrukce hospody Na Špici, Dřevěnice 52.
Prolistujte si naší kroniku.
Nabízíme českou kuchyni, rodinné i firemní oslavy dle vašeho přání, svatby od bílé až po diamantovou, přátelská setkávání. Po předchozí dohodě zajistíme bezpečný rozvoz osob.
Platba možná pouze v hotovosti, stravenky nepřijímáme!
Hospoda Na Špici, zal.r. 1839, Dřevěnice
Tradiční regionální a selská kuchyně, jídla připravujeme z kvalitních surovin od místních dodavatelů.
